Vážnou hudbu jsem začala poslouchat teprve před několika lety. Říká se, že čím více žánrů člověk poslouchá, tím otevřenější je novým věcem. Pravdou je, že od té doby, co poslouchám klasiku se nebráním ani ostatním hudebním žánrům. Vážná muzika je vlastně takovým rozcestím. Jsou dva druhy lidí, ti, co ji nesnáší a ti, co si v ní libují. Pro měto donedávna byla velká neznámá, klasickým kouskům z dob Beethovena a Dvořáka jsem nejprve nemohla přijit na chuť. Potom jsem ale zřejmě určitým způsobem dospěla a zalíbil se mi i poslech klasických písní z dílny současných novodobých skladatelů. Do vážné hudby je třeba se zaposlouchat a poddat se tomu. Chce to poslouchat duší a užít si to. Nejen proto ráda chodím na koncerty vážné hudby, například festival Pražské jaro každoročně nabízí zajímavý operní program, doprovázený nápaditou choreografií.

Oblíbený skladatel

Pokud bych měla zvolit skladatele, který mě osobně zaujal nejvíce, pak je to rozhodně Ludovico Einaudi, pocházející z Itálie. Už jsem ho na mém blogu jednou zmiňovala. Sama jsem dokonce jednou měla možnost jeho show vidět naživo v kongresovém centru a byla jsem nadšená! Ludovico se proslavil především skládáním filmové hudby, mimo jiné je autorem soundtracku k filmu Nedotknutelní.

Jedná se o klavírní hudbu s moderním twistem. Ludowica jsem poprvé slyšela v seriálu This is England o skinheads a životě v Anglii 80. a 90. let. Jeho písně jsou procítěné, dojemné a zároveň v sobě mají ono dramatično a napětí, které k tomu patří. Jeho poslední album In a Timelapse neboli V Časosběru zaujme líbivými klavírními melodiemi v kombinaci se smyčcovými nástroji a je ukázkou toho, jak i instrumentální hudba může být moderní a zajímavá. Jeho hudbu poslouchám ráda i jako kulisu k učení nebo práci.

Jak na mě vážná hudba působí

Není tajemstvím, že klasická hudba je ideální pro relaxaci a odpočinek. Někdo ji nemusí, ale pro mě je nejlepší relax, když si doma večer sednu, dám nohy nahoru, naliju si sklenku červeného a pustím si třeba Hanse Zimmera. Přiznám se, že se orientuji spíše na novodobé umělce, ale nebráním se aniněkterým skladbám, které byly složeny před staletími. Třeba Mozart nebo Bach jsou samozřejmě věhlasní autoři vážné hudby a já si jejich díla moc vážím. Vážná hudba má velké kouzlo, dokáže totiž i beze slov předat emoce a zapůsobit na vás.

A to je ten důvod, proč ji budu poslouchat i nadále.